Osmiválcový sedan za kilo? No nekup to!

Dnes už není vlastnictví poctivého atmosférického osmiválce ani tak otázkou dynamiky jako spíše prostého principu.

Už ze samotné podstaty číslice osm je to prostě víc než šestka a čtyřka nebo nedej bože dokonce trojka, která v souvislosti s novými auty poslední dobou nabývá na významu více, než by se nám líbilo. Vždyť přece pokaždé, když otevřete ledničku a vidíte v ní místo tří lahváčů hned osm, je to prostě lepší. Stejně tak je lepší, když vám finanční úřad vrátí přeplatek na daních osm tisíc a ne jen ušmudlané tři tisíce.

Osmička je prostě hezčí číslo, ať už se bavíme o čemkoli. A když přijde řeč na auta, určitě se nikdo nebude hádat, že pod kapotou poctivého sedanu je osmiválec v naprostém pořádku. Protože se se mnou české zastoupení BMW nebaví, domluvil jsem si spolupráci se společností Auto ESA, která mi vyšla vstříc a půjčila jedno z aut, na která se zrovna v bazarech fronty nestojí, ale které má své kouzlo.

A je k tomu důvod. Osmiválcové BMW 535i už ze samotné podstaty věci nebude jezdit vocpodatykrávozapětlitrů, jako to prý umí ikonická a legendární tédéíčka, která v našich končinách nabyla skoro až bájného statusu uctívaného božstva. A právě proto jsem odmítl zápůjčku celkem obvyklé motorizace 530d a sáhl po autě, které nikdo nechce - po krásné stříbrné 535i s poctivými 255 000 km na tachometru a nevkusným šedivým interiérem s hnědým dřevem. Ach ten počátek minulé dekády...

Ještě než si začnete klepat na čelo a tvrdit, že tohle auto je přeci v dnešní době nesmysl, nezapomeňte, že ne každému jde primárně o spotřebu. Někdo třeba kouká i na styl, charakter a pohodlí. Někdo třeba jen nechce naftu. A někdo má prostě jen rád osmiválce. Jako třeba já.

Model BMW 535i generace E39 stál trochu ve stínu dvou motorizací. Vedle vrcholné 540i s motorem o objemu 4,4 l doslova bledne a po faceliftu mu zle šlapal na paty i šestiválec v BMW 530i, který nabízel velmi pěkných 231 koní. To bylo jen o 14 koní méně (a také o 45 Nm méně), než kolik ze sebe vydoluje tento osmiválec. Když se k tomu přidá ještě trochu líný pětistupňový automat, bude nepochybně dobře řízená 530i s manuálem rychlejší. Ale o to tady nejde.

Osmiválcové E39 nikdy nebyly brány jako sportovní auta, i když v přímce samozřejmě nabízejí atraktivní dynamiku. Vždyť i ono pomalé maticové řízení (šestiválce dostaly rychlejší hřebenové) zrovna nepovzbuzuje k nějakým skopičinám, protože krotit přetáčivý smyk pomocí tří otáček od dorazu k dorazu určitě chtít nebudete.

Jenže jak už jsem řekl, osmička je víc než šestka a platí to i tentokrát. Zvuk motoru je vskutku návykový, ale rozhodně není rušivý. Naproti soudobým mercedesům proniká do kabiny přeci jen více lahodných tónů, ale díky poctivé hlukové izolaci pětkové řady se s tímhle autem dá cestovat i rychle po dálnici, aniž by vám z hučení větru a pneumatik praskla hlava. Motor tedy pouze dokresluje celkovou kulisu.

Pocitově mi přišlo, že se osmiválec více hodil k takovému tomu nenucenému popojíždění, kdy byla cítit jeho větší odhodlanost v nízkých otáčkách ve srovnání se šestiválcem. I když můžete namítat, že moderní přeplňovaný čtyřválec v BMW 528i má také výkon 245 koní a mnohem menší spotřebu, vyvedu vás z omylu. Obě auta jezdí za deset až dvanáct litrů.

Spotřeba ale určitě nebude hlavním argumentem pro koupi tohoto auta, ani případné servisní náklady. Výhodou je sice vrozená bytelnost a spolehlivost atmosférického motoru či celé řady E39, ale přeci jen je potřeba počítat s občasnými většími výdaji, zejména pokud chcete auto udržet v bezvadném stavu. Naštěstí se na E39 dá sehnat plno kvalitních dílů a s opravou vám pomůže spousta šikovných servisů. Nemusíte hned do BMW a výhodou je i konstrukční jednoduchost.

Na našich silnicích nejvíce trpí přední náprava a zavěšení, což byl problém i tohoto testovaného auta. Koroze se vyskytuje jen velmi výjimečně, spíše vás potkají problémy s digitálním displejem v palubní desce, kdy odmítne zobrazovat určité řádky, sloupce nebo kostičky. Některé E39 trpí i na zlobivý elektronický plyn, ale pravděpodobnost výskytu těchto nemocí není moc vysoká. Je to prostě ojeté auto za dvacetinu původní ceny.

Pohledem řidiče tohle není žádný sporťák, je to prostě příjemné auto na nenucené přesouvání z A do B, kterému vpředu vrní charakterní motor a svůj počet válců a objem nedává světu na obdiv pomocí trapných křídel, několika rádoby chromovaných koncovek výfuku a jiných šaškáren. Až si člověk říká, že kdyby těch sto tisíc měl a doma se mu neválely další dvě stará BMW a jeden ještě starší Mercedes, že by si to snad i koupil. Z principu samotného.

Dalibor Žák

Za zapůjčení vozu k testu děkujeme autocentru Auto ESA